O starostech

„Proč si to bílý člověk dělá pořád tak složité?“ ptá se stará indiánská žena bílé přítelkyně.
„Co myslíš?“ otočí se žena překvapeně.
„Ty vaše věčné starosti.“
„Prosím?“
„Víš, co udělá zajíc, když se pase na louce a zavětří lišku? Stáhne rychle uši a čeká. Liška za moment proběhne, nevšimne si ho. Zajíc uši zase napřímí a pase se dál. Ne tak bílý člověk. Většina bílých se už od té doby nikdy v klidu nenají. ‚Co když se vrátí? Co když nebyla sama? Co kdyby mě zranila? Co moje práce..?‘ Podívej se pořádně. Copak opravdu existují všechny ty problémy, kterými se zabýváte?“