Není možné prodat Zemi

Náčelník Vraní noha stál a díval se, jak bílý muž rozkládá na zem mnoho jednodolarových bankovek. „To je to, s čím bílý muž obchoduje, toto je jeho buvolí kůže. Stejně jako vy obchodujete s kůžemi, my obchodujeme s těmito kousky papíru.“

Když bílý náčelník položil všechny své peníze na zem a ukázal, kolik by dal, kdyby indiáni podepsali smlouvu, Vraní noha vzal hrst vlahé hlíny, vytvořil z ní kouli a přiložil ji na oheň.
Nepraskla.  Pak řekl bělochovi: „Teď dej své peníze do ohně a uvidíš, jestli vydrží tak dlouho jako hlína.“ Bílý muž řekl: „Ne… Moje peníze shoří, protože jsou z papíru.“ S pobaveným leskem v očích starý náčelník řekl: „Ach, vaše peníze nejsou tak dobré jako naše země, že? Vítr je odfoukne, oheň spálí, voda je rozloží. Ale naši zemi nic nezničí. Nenabízíte moc dobrý obchod.“

Vraní noha pak s úsměvem nabral z břehu řeky hrst písku, podal ji bělochovi a řekl: „Ty budeš počítat zrnka písku a já zatím počítat peníze, které dáváš za zemi.“ Bílý muž řekl: „Nebudu žít tak dlouho, abych je spočítal, ale ty peníze spočítáš za pár minut.“ „Velmi dobře,“ řekl moudrý náčelník Vraní noha, „naše země je cennější než vaše peníze. Vytrvá věčně. Nezahyne, dokud bude svítit slunce a poteče voda, a po všechna ta léta bude dávat život lidem a zvířatům, a proto nemůžeme zemi prodat. Vytvořil ji Velký duch a my ji nemůžeme prodat, protože nám ve skutečnosti nepatří. Vy můžete spočítat své peníze nebo je spálit během pokývnutí buvolí hlavy, ale jen Velký duch může spočítat zrnka písku a stébla trávy na těchto pláních. Jako dárek vám dáme cokoli, co si můžete vzít s sebou, ale nemůžeme vám dát zemi.“

Náčelník Vraní noha, národ Černonožců
(1830-1890, na přiložené fotografii)